Huh. Včerejšek měl opravdu grády. Ale něco mi večer silně říkalo, že dnes bude líp. A je to tak, bohudíky.
O Královně Ohně jsem se zrovna včera bavila s jednou klientkou (tímto tě zdravím) o tom, jak velkorysá a velkomyslná je, ale zároveň, že ve stínové podobě umí být také malinko krutá. Je sice velkorysá, ale ve chvílích, kdy se hryzneme ve vzdoru nebo dramatu u ní pří příliš soucitu nenajdeme. Což o to, pochopení má, ale trpělivosti už moc ne. Prostě vocamcaď pocamcaď.
Sdílení nás učí otevřené komunikaci, přesně ve stylu „Co na srdci, to na jazyku“. Tohle pořekadlo je naprosto geniální, bohužel se nám poněkud zprasilo. V takovou chvíli totiž málokdy z úst vypouštíme to, co naše srdce doopravdy obsahuje, spíš kydáme soudy z naší vyděšené a/nebo arogantní (což je ve výsledku totéž) mysli.
Principem sdílení je odvaha být viděn ve své emocionální pravdě a přirozenosti, tedy bez ohledu na zpětnou vazbu. Věci říkáme, ukazujeme a žijeme, protože je to pro nás důležité, ne proto, abychom se nám dostalo pochopení a uznání.
A to dnes budeme trénovat. Kdykoliv „sdílíte“, ale zároveň se dostaví pachuť, že nejste dostatečně viděni a pochopeni, spletli jste si sdílení s očekáváním. Sdílení samo o sobě totiž hluboce vyživuje. Na rozdíl od očekávání.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.