Den po narozeninách se vždycky objeví takový zvláštní pocit. Vlna gratulací opadla, ticho je najednou hlučné a já se nořím do prázdnoty v sobě, abych znovu navázala kontakt se zdroji, na které jsem tak trochu ve víru svých oslav zapomněla.
Samota přináší tak trochu nemilosrdný obraz a odraz toho, jak jsme na tom se svým strachem z opuštění a osamělosti. Odhalí náš stav a kapacity nepropadat se do iluzí, jak moc jsme sami a nikdo o nás nemá zájem.
Jestli můžeš, tak se na chvíli zastav a jen to prozkoumej. Není nutné hned sahat po nějaké berličce, po mobilu, jídle, práci. Možná, že ten, kdo tu teď pro tebe není, ti ve skutečnosti připomíná tvého otce nebo matku. Možná, že tíha osamělosti je stejná jako tenkrát, když dospělí kolem tebe byli příliš zaměstnaní prací nebo sami sebou.
Já osamělost vítám. Vždy mi připomene, jak velké jsou mé projekce a jak velké je mé splynutí s dětským příběhem. Tahle revize je pochopitelně bolestivá, ale zároveň přináší příležitost pro změnu optiky a uvědomění si, že všechno po čem tam venku natahuji ruce jako malé dítě, mám ve skutečnosti v sobě a k dispozici.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.