Nádech, výdech. Bez ohledu na to, jaké venku vládne počasí, v nás se něco právě probouzí. Dere se to na svět a my sami můžeme jen s úžasem sledovat, co to bude, jakou to bude mít barvu, vůni plody.
Pochopitelně, že se to dá zastavit. Můžeme to znova zadupat do země a tvářit se, že naše vnitřní krajina je pustá jak Sahara. To je kouzlo svobodné vůle. Klidně můžeme zopakovat včerejší Potlačení. Anebo se z něj můžeme poučit a dát dnes prostor vlastní křehkosti.
Dát prostor a ukázat, co v nás dříme a kým jsme, je jedna z největších výzev života. Už tolikrát to bylo nepochopeno a odmítnuto. Ale stejně. I kdybychom se tisíckrát zařekli, že na to kašlem a zůstaneme uvnitř mrtví, protože je to méně bolestivé, to něco v nás to zase za čas, až to nabere dostatek síly, zkusí. Bude se to dít do nekonečna.
Zvu vás dnes do zranitelnosti. Může se stát opravdu cokoliv. A to za tu odvahu stojí.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.