Ach, kéž by nám Rebel vládnul celý prosinec. Postaral by se o naše hranice, zajistil by, abychom se nezahltili, s láskou a poctivostí by spravoval naši vnitřní krajinu. Počkat! Ale to přece můžeme i tak, ne?
Existují dvě nejčastější reakce na tuto kartu. Jedna z nich je: jasně, to jsem já! Rebel! Vždycky jsem si to dělal/a po svým a neohlížel/a se na pravidla a autority. A druhá: jéminky, to bych si tak přál/a, ale tohle já neumím. Oba dva postoje mají něco společného. Oba jsou v extrému a ani jeden není v opravdovém kontaktu s vnitřním Rebelem.
Rebel totiž není bojovník. Nebojuje za pravdu, ani za práva slabších. On „jen“ žije vědomí své integrity, hodnoty, důstojnosti a kvality a podle toho se přirozeně chová a rozhoduje. V tom nejlepším smyslu preferuje sám sebe. Jeho kroky a činy jsou vždy v souladu a ve prospěch s jeho „lidu“, a to často může vyvolávat kontroverzi.
Rebel neříká NE, protože chce vzdorovat systému, ale protože je to zdravé pro krajinu, která mu byla svěřena. A tady je to základní nepochopení – to totiž znamená, že svou krajinu zná a svému lidu naslouchá. Nekřičí do světa, že je rebel, raději se potkává s těmi, kdož mu byli svěřeni a vládne v jejich prosperitu.
A proto se dnes zaposlouchej do svých potřeb a rozhoduj se v jejich prospěch. Ne, nic se nestane. Jo, možná šlápneš někomu na kuří oko – má se o něj starat. Rebel se omluví, ale trvá na svém. Jestliže nebude prosperovat tvoje vnitřní krajina, přijdeš o všechno. A z Rebela se stane loutka.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.