Vypadá to, že letošní podzim nám nedá vydechnout, jedeme jednu bombu za druhou. Možná se navenek neděje až tak nic hrozného, ale uvnitř se nekompromisně skládá jeden dílek za druhým, aby se vytvořil nový sebeobraz.
A k tomu přispěje i dnešní Procitnutí, ten krátký, ale o to intenzivnější zážeh univerzální pravdy, které doslova sežehne další nefunkční masku oběti a malosti. Možná to bude trochu bolet, ale za ten výsledek to stojí.
Dokud totiž nevidíme souvislosti, nechápeme a především nedůvěřujeme. V nás všech je tak trochu ukotvené, že na co si nesáhneme, jako by neexistovalo. Ale pokud to jednou zahlédneme, už na to nelze zapomenout.
A dnes, dnes budeme požehnáni tím, že zahlédneme svou velikost, potenciál a jedinečnost. Jak říkám, bude to kratinký okamžik, ale úplně postačí. Po něm už totiž nebude tak jednoduché žít svůj polovičatý život a nalhávat si, že takhle nám to stačí.
Ano, může to být malinko děsivé. Znamená to totiž změnu. Ale až prodýcháte vlnu paniky a adrenalinu, stejně si řeknete, bohu díky, měl/a jsem to udělat už dávno!
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.