Mám chuť napsat přesně to stejné, co minulý týden, a tak to prostě udělám. Takže, hlavně klid a žádnou paniku. Všimla jsem si, že pátky jsou pro mne, tak nějak obecně, dost náročné. Mám za sebou pracovní týden, kroužkový maraton, spoustu běžného zařizování. Určitě to znáte taky. A v pátek už jsem často dost nerudná.
A to je přesně prostor pro potlačení. Nejde o to, že se nám dnes stane něco špatného nebo někdo primárně zaútočí na naše hranice. Jde o to, že únava je nejčastějším spouštěčem starých příběhů a je jednoduché přehlédnout důležité signály vlastní duše. A to pak vyvolává koloběh nenaplněných potřeb a následných frustrací, výčitek a bezmoci.
Mou aktuální životní lekcí je udržet bdělou pozornost při jakékoliv míře únavy a vyčerpání. Znamená to, že musím významně zpomalit, vědoměji dýchat, zkrátka převzít odpovědnost za svou momentální kapacitu a zároveň si udržet vědomí dospělosti a nesklouznout do dětinské oběti.
Potlačení znamená sebedestrukci. A ta přichází kdykoliv, když jdeme nevědomě a/nebo ze strachu (chápej myslíme si, že něco musíme, nebo naopak že něco nesmíme, nezasloužíme si…). Moje zkušenost je, že buď to zastavíme sami, nebo nás zastaví tělo. Buď vezmeme odpovědnost do svých rukou, nebo ji zase necháme na někom/něčem jiném. Buď jdeme kupředu a rosteme, nebo se vracíme zpátky do dětské energie.
Pěkný víkend bez potlačování.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.