A sakra. Děje se to hned od rána špatně natočeným budíkem a ranní panikou. Hned ze startu mám ale potřebu říci: dnešek není o tom, že se proti vám spiknul Vesmír, je to o našich reakcích na takové situace a především na sami sebe.
Desítka Ohně vždycky vyděsí. A to je tak trochu její práce a smysl. Protože máme příležitost hned v přímém přenosu vidět, jak se sebou zacházíme, když se lekneme nebo se cítíme v ohrožení. Jako třeba, že automaticky přestaneme dýchat a přestaneme se cítit. Přestaneme se k sobě chovat laskavě. Začneme se obviňovat, vyčítat si, trestat se.
Taky ze svého dnešního rána nejsem nadšená. Mohla bych upadnout do dramatu, a z něj pak znepříjemnit den sobě i okolí. Anebo se mohu učit, jak čelit nepříjemným situacím, na kterých mám podíl, aniž bych se v nich opustila. To, že něco v životě poděláme, neznamená, že si zasloužíme trest, byť v podobě nasranosti na sebe. Znamená to, že se prostě jen máme ze situace poučit.
Zkuste dnes dát více pozornosti svému dechu a chodidlům. Nechat se vystřelit z těla je příliš jednoduché, koneckonců děláme to celý život. Ale zůstat v něm, ošetřit se, neponížit a nezostudit a v takové kondici pak řešit nastalé situace, to je výzva.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.