Polikaření. Manipulace. Odvádění pozornosti. Tlak. Vydírání. Vyhrožování. Strašný, že? Naše ego má okamžitě tendenci se od toho rozhořčeně distancovat. Ale pravda je, že to děláme naprosto všichni. A proč? Protože jsme se to naučili už jako malé děti. Napřed jsme to odkoukali, a pak se to ve chvílích krize naučili používat sami.
Jestliže v tuto chvíli uvnitř své hlavy diskutujete o tom, že vy to tak rozhodně nemáte, protože vaši rodiče bla bla bla, tak už jste parádně skočili na špek vašemu vnitřnímu manipulátorovi. Nejde totiž o to, jestli to je pravda nebo ne (sorryjako, ale manipulátorovi je pravda naprosto volná), ale jde o to, vyvolat pocit oddělení od důvěry a bezpečí, to jest, přesvědčit vás, že někdo na vás tam venku útočí a vy se musíte obhájit, vymezit, vysvětlovat, že je s vámi ve skutečnosti všechno v pořádku.
Dnešek nemusí být až taková tragédie. Jde spíš o vnitřní sociologický průzkum, jak moc jste v míru a důvěře sami sebou a jak je na tom vaše bazální sebehodnota. Pohoršení z manipulace dejte stranou a vydejte se dovnitř. Politika totiž není jen o zjevné manipulaci, ale o tom, jak zacházíme s vlastní kvalitou. Je o přetvářce ze strachu, že být vidět takoví, jací jsme, znamená být odmítnuti.
Bedlivě poslouchejte své vnitřní našeptávače, na co všechno si máte dát pozor, co všechno zaonačit, aby… a pak je obejděte a koukněte jim za zády. Pravděpodobně tam bude usoplené vyděšené vnitřní dítě. To obejměte a o to se postarejte, to je jediné, co je opravdu důležité. A váš vnitřní manipulátor vám možná poděkuje, protože z těch nekonečných her a mimiker už je taky unavený.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.