Podmiňování je nositelem poselství o našich primárních získaných nastaveních. Často na vědomé rovině působí iracionálně, ale o to jsou mocnější. Karta zobrazuje známý zenový příběh o lvici, která při skoku nad propastí porodila a její mládě spadlo do stáda ovcí. Protože nikdy nezažilo nic jiného, chtělo být taky ovce, mělo pocit, že právě být ovcí je to jediné zdravé a normální. Páslo se s nimi, bečelo.
Až jednou šel kolem starý lev a nevěřil vlastním očím. Lev snažící se, aby vypadal jako ovce. Vzal ho za hřívu a odtáhl k nejbližší vodní hladině. A tam mladý lev konečně zjistil, kdo je.
Nemá cenu se na sebe zlobit, že jsme takoví, jací jsme. Vliv prostředí je zásadní. Jako lidská mláďata nemáme úplně volbu. O to důležitější je vlastní sebereflexe a otevřenost v dospělosti. Proč tohle dělám? Co tím chci získat? Čemu se chci vyhnout? Pokud bažíte po vnitřní svobodě, jsou tyto otázky nezbytné.
A ta dnešní otázka zní: za jakých podmínek jsem milovatelná/ý? Za jakých podmínek mám právo být šťastná/ý? Co všechno musím zvládnout, jak se musím chovat a kým musím být, abych byl/a přijat/a? Podmiňování naráží na naši základní životní potřebu. A jakkoliv si myslíte, že se vás to netýká, vaše podvědomí udělá cokoliv, aby si ji naplnilo.
Někde cestou jsme získali utkvělou představu, že být jen tak nestačí. Abychom si zasloužili lásku, vřelost a péči, musíme něco přidat. A to nás neustále vykopává z našeho flow, naší přirozenosti a pochopitelně naší síly. A víte, co je na tom nejnáročnější? Rozhodně ne to, získat zpátky odvahu být sám sebou a oprostit se od vlastního dětského příběhu. Ale vůbec si uvědomit, že žijeme život tohohle křečka v kole.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.