Můžeme si hned ze startu říci, hergot, co je tohle zase za blbou kartu, potažmo za blbou energii. Anebo tenhle svůj obvyklý mechanismus elegantně obejdeme a rovnou se vrhneme na samá pozitiva a sociální jistoty.
Příběh lvíčete, které se ocitne mezi ovcemi je všeobecně známý. Snaží se s nimi splynout, chce vypadat i jíst to, co ony. Ale chřadne a uvnitř roste frustrace. A to mi připomíná, jak důležitá je naplněná potřeba uznání a svého místa v komunitě nebo společnosti. Stali se z nás individualisté a to často proto, abychom se právě této frustraci vyhnuli. Je jednodušší kopat jen za sebe.
Takže co dnešek nabízí? Spoustu uvědomění, jaké podmínky na sebe a své okolí klademe a poněkud přísný vhled, že jsme se zasekli v malém dítěti, které se střídavě snaží vyhovět a střídavě aplikovat, co ho okolí naučilo. Když to neuděláš, nebudu s tebou kamarádit!
Podmiňování nás nutí rozpomenout se na naši přirozenost. A chci vás ujistit, že to je práce jako každá jiná. Musíte ji věnovat určitý čas a energii. Kým jsme byli než jsme se snažili někým být, pochopitelně nějakým přijatelným a milovatelným. Případně kým bychom byli, kdybychom odložili vzdor, že takoví kvůli nim nikdy nebudeme.
Ten příběh s mladým lvíčkem má dobrý konec. Nakonec se díky starému lvu rozpomene, kdo je doopravdy. A možná pak prožene pár ovcí.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.