Roztáhni křídla a leť. Ale co když…? Tak a to je přesně energie pážete Vody. Strach, že se něco podělá a to, že kde momentálně jsme přece není tak hrozné. Hrozné to určitě není, ale stačí nám to? Jsme v tom spokojení a uvolnění?
Pochopení přináší poselství, že všechna omezení jsou v pouze v naší hlavě (teda velmi jednoduše řečeno, protože některá omezení jsou dokonce uložená v našem těle). Každopádně, chce nám říci, že to, co nám nedovolí vzlétnout, osvobodit se a vykročit z vlastní komfortní zóny jsou pravděpodobně argumenty založené na příbězích starých několik generací. Tedy nic až tak aktuálního.
Já neříkám, že se od této chvíle už nikdy nestane nic, co by nezabolelo. Bolest je součástí života, ale strach z této bolesti rozhodně nestojí za to, abychom se na celý život zavřeli dobrovolně do bezpečné klece, která navíc jak z udělání ani nemá pořádná vrátka s petlicí.
Já vím, že je těžké uvěřit síle vlastních křídel, která jsme dlouho nepoužívali. Unesou nás ještě? Přijmou nás tamti venku, když budeme jiní než jsme doposud prezentovali? Nezbývá než to zkusit.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.