Hlavně klid a žádnou paniku. Na první pohled to vypadá na pěkný propad do hlubin bezmoci a oběti, ale taky se z toho může na konci dne vyklubat radost z elegantně vybrané zatáčky a bez ztráty věnečku.
Na začátek si pojďme říci, že pocit oběti na nás číhá v podstatě na každém rohu. Jistě chápete, že nejde o vnější nástrahy, ale spíše o pasti naší mysli, potažmo podvědomí. Je to jedna z našich vnitřních postav, která je konstantně přítomna. Pochopitelně smyslem není se jí zbavit, ale spíše ji nedávat tolik prostoru a naopak jí dávat více uznání. Když si svou vnitřní oběť zkusíte vybavit, pravděpodobně bude mít podobu malého ušmudlaného, opuštěného dítěte, s nudlí u nosu.
Dnes to bude jednoduché. Až se zase začnete nořit do frustrace, že něco nejde, u sousedů je tráva zelenější, nikdo vás nechápe, na všechno jste sami, zkuste si představit, jak asi vypadá dítě, které si tohle myslí a takhle se cítí. Pak už stačí ho obejmout a splnit mu ve vaší vnitřní krajině všechny jeho sny.
Berte to tak, že dnešní okolnosti se objevily ne proto, abyste zase dostali kartáč, ale jednoduše proto, abyste si potrénovali vlastní schopnost postarat se o své nešťastné vnitřní dítě a opět ukotvili svůj nadhled a sebereflexi.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.