Ajajaj. Vypadá to, že dnes si asi způsobíme trochu toho mrzení. Záměrně píšu my sami, protože svádět to na někoho jiného je přesně ta cesta do pekel, kterou symbolizuje Outsider.
Mít tuhle kartu ve výkladu není žádná hitparáda. Vždycky nám totiž nekompromisně připomene, že jsme se zasekli v malém ufňukaném dítěti. Nic proti malým ufňukaným dětem, jejich komunikační možnosti jsou silně omezené a pláč a vyjádření nepohodlí je jedním z jasných signálů, že potřebují něco, co si sami poskytnout nemohou.
Poněkud jiného rázu ale je, když se jako dospělí páni tvorstva ocitneme v roli dítěte a uvěříme, že něco nemůžeme, ale zároveň to chceme. Buď můžeme prosit nebo vyžadovat, můžeme taky vyhrožovat a ve výsledku upadneme do obviňování a sebelítosti.
A přitom je to tak jednoduché. Stačí vzít rozum a svou sílu do hrsti a hledat kroky, jak si to zajistit sami. Outsider nám zas a znova připomene, že role oběti je jedna velká iluze, kterou jsme na sebe ušili. Každé naše nemůžu, nejde, rád bych, ale je ve skutečnosti NECHCI SE POSTAVIT DO SVÉ SÍLY A PŘEVZÍT ODPOVĚDNOST. Já vím, nečte se to dobře.
A proč jsem to dnes zvýraznila? Protože rok Ohnivého koně, který se blíží, na svém hřbetě nesnese malé umanuté dítě. Představte si, že by jezdec obviňoval koně, že za něco může. Ano, takový je to bizár, když ukazujeme prstem, že nám někdo sebral naše štěstí. A proto se vší laskavostí obejměte svého vnitřního ufňukánka. Nevadí, že tam je, vadí, když mu svěříte otěže.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.