Ale né. To bylo první, co jsem vypustila z úst, když se ráno s pláčem probudila moje dcera. Ale né, koukla jsem do diáře a viděla co mne dnes čeká. Ale né. Vytáhla jsem Outsidera. Ech, ráno jako malované.
Bohudíky, že tahám kartu dne tak brzy. V Outsiderovi jsem strávila plných 40 minut a stačilo. Takže, co nás dnes čeká? Jako první se objeví pocit bezmoci. Naprosto nečekaně a s velkou silou. Kdo není schopen rozeznat, že to je bezmoc, bude prostě zpruzený od božího rána. Není to ničí chyba, neznamená to, že jste nedostatečně zpracovali svá dětská témata, prostě to visí ve vzduchu. Tak nějak celospolečensky.
A proto je dobré zastavit se hned z kraje rána. Máš pocit, že dneska bude den na hovno? Taky, že jo! Máš pocit, že dneska bude super den plný výzev, příležitosti a výživy? Taky, že jo. Chápete? Stále manifestujeme. V každém okamžiku budujeme svou realitu. Čemu věříš, to se zhmotní. Pokud věříš, že ta vrátka jsou pro Tebe zamčená, v životě se ven nedostaneš.
Není větší iluze na světě, než že jsme se stali obětí vnějších okolností. Však už to určitě slyšíte ve své hlavě: ale já přece nemůžu za to, že… že musím, do práce, že mám tak blbýho šéfa, nemocné dítě, neempatického manžela, že jsem nemocná, chudá, škaredá. Jojo. Zkus si na chvíli představit, že ano, že na tom máš svůj výrazný díl, že tak strašně celý život věříš, že jsi k ničemu, že si najdeš šéfa a partnera, který se k tobě tak chová. Nelíbí se ti to? Inu. Tak začni věřit něčemu jinému.
Díky za dnešního Outsidera, zachránil mi den. Včas jsem si uvědomila, že čemu mám tendence věřit a co mám tendence předjímat. Odkládám to a těším se, co mne čeká za vrátky, která ve skutečnosti nikdy nebyla zamčená.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.