Čas od času se objeví test, taková malá zkouška, jak naložíme se zdroji, které budujeme v době klidu, míru a prosperity. Na dnešní kartu bychom se mohli opravdu upřímně mračit, protože kdo chce zažívat pocity zmaru, bezmoci a totální frustrace. Anebo si můžeme pohrát s tím, co všechno ze svého portfolia můžeme využít, aby tento propad nebyl tak hluboký a netrval tak dlouho.
Pětka Duhy je nechvalně známá svým vyobrazeným dítětem, které lomcuje brankou a vyčítavě touží vyjít do světa za ní. Někdo určil, že to není možné, a ono to přijalo. Přijalo to tak slepě, že ani nehledá možnosti, jak si splnit svůj sen. Je tak fixované na překážku, že nevidí řešení v podobě nezamčeného zámku.
Připomíná vám to něco? Mně tedy rozhodně. Vždycky mne fascinuje rychlost, s jakou uvěřím, že něco je problém, a proto automaticky přestanu dělat to, co je pro mne smysluplné a žádoucí. Vždycky, alespoň na chvíli, na tu iluzi skočím. A v tu chvíli se začnout dít věci, místo abych se soustředila na přirozený růst, začnu se věnovat překážkám. A oni bobtnají, tedy ten hrozný pocit z nich. Doslova mne zaplaví a já zase na chvíli uvěřím, že nemám dost síly.
A přitom stačí tak málo. Sebrat veškerou nastřádanou kapacitu, odhodlání, důvěru a soustředit se na něco jiného. Přestat hrát tu hru na paralýzu oběti a prostě jen pokračovat krok za krokem ve svém každodenním plánu. Jak prosté, drahý Watsone.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.