Ohnivý kůň už netrpělivě frká a hrabe kopyty a vyhlíží svého odvážného a odhodlaného jezdce. Upejpání ho vyloženě dráždí, protože si ho vykládá jako osobní odmítnutí. A proto směle do sedel!
Odvaha přináší zážeh hecnout se a prorazit krustu komfortní zóny. Nemá cenu čekat, až strach zmizí. On totiž nikdy nezmizí. Vždy tu v nějaké esenciální podobě bude a je to dobře. Je totiž hnojivem naší odvahy, bez něj by nikdy nevzešla. A tím máme vyřešené to věčné odkládání na „až“. Naopak, teď je ta chvíle. Teď, když prožívám strach z odmítnutí, je řešením chytnout ho za ruku a vrhnout se do dobrodružství.
Čelit vlastním strachům není jednoduché, já vím. Ale není to nemožné. Každý den trochu udělá to, že za tři měsíce už vás to tak děsit nebude. Ne vždy je totiž překovávání strachu otázkou hluboké terapie, často je to prostě otázkou disciplíny. Tak dlouho to zkoušíme a získáme návyk odvahy. Je to stejné jako s učením se cizích jazkyků, hrou na hudební nástroj nebo sportem.
A proto směle do toho. Už je čas! Zapíchni prstem do svého nekonečného todo listu a něco vyber. Zavolej tam, řekni to, odmítni, zastav to, rozjeď to. Zkrátka seber všechnu odvahu a vylez z té osobní skořápky. Ale to není všechno. Až to uděláš, tak se koukej ocenit a odměnit. Opovaž se, mávnout nad tím rukou a tenhle krok zlehčovat. Všechno vidím!
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.