Kdo by nechtěl být odvážný! Ale nenechte se zmýlit. Neznamená to, že už se nikdy nebudete bát. Naopak, být odvážný znamená být si vědom svého strachu a nenechat se jím zastavit.
Dnes se po nás nechce nic menšího, než abychom zářili. Ne pro obdiv, ne pro uznání, ale protože je to naše přirozenost. Že to neumíte? Ale kdeže. Spíš jste to jen uklidili hluboko dovnitř, protože kdysi, když jste zářili přirozeně, dostávali jste opakovanou zpětnou vazbu, že jste moc. Moc hluční, moc citliví, moc nepořádní, moc pomalí, moc zbrklí.
Zářit není o tom být nejlepší, ale svůj, se vší hlubokou reflexí, že to není vzdor, maska, vychloubání se. Zkrátka, že jste to vy, tak to máte rádi a tak vás to těší. Zářit není o úspěchu, je to doslova naše fyziologická potřeba, bez které chřadneme.
A to chce odvahu. Chce odvahu vrátit se k vlastním kořenům a rozpomenout se, kdo vlastně jsem. Chce odvahu jít se svou kůží na trh. Chce odvahu ustát fakt, že jsme to ve výsledku byli mi sami, kdo si to odepíral. Pokud máte pocit, že být vidět je pro vás k nepřežití, vzpomeňte si na včerejšího Rebela. Představte si, že je s vámi, vede vás a chrání vás.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.