Zdá se, že téma propouštění nás bude provázet i tento týden. A protože je léto, můžeme si dovolit změnit jeho podobu a ponurý bolestný pohřeb proměnit na radostnou oslavu vděčnosti a osvobození.
Osmička Vody přináší překrásné podobenství kapky vody, která tak trochu lpěla na svém tvaru a jedinečnosti. A tak se stalo, že začala oddalovat další přirozený krok na své cestě a uvízla ve své malosti. Možná si dumáte, co tedy měl být onen další krok a já vám to ráda prozradím.
Ona kapka měla v jednu chvíli následovat moudrou sílu Země – gravitaci, a měla spadnout do vody. Co že je na tomhle za vývojový krok, ptáte se? Ó! Tahle kapka vody uvažovala naprosto stejně. Z jedné, byť jedinečné, kapky rosy se měla totiž stát součástí oceánu. Bohužel ona viděla jen to, že přijde o svou osobní nepřehlédnutelnost.
Tenhle příběh mne vždycky dojme a najdu se v něm. Pořád je tolik věcí, na kterých lpím a mám pocit, že bez nich se můj osobní svět propadne do temnot. Ale pravda je, že s každým nezdarem a výsledkem mimo moje nalinkované plány, se ve skutečnosti blížím onomu splynutí, ve kterém jednotliviny přestávají mít důležitost.
A proto pusť všechno, co odchází. Klidně to obreč, ale nezasahuj ani se to nesnaž ošidit. Nezbývá než nepochybovat. Až se odpoutáš, objeví se to, co tě bude hodno. Nelze se svléci ze staré kůže a zároveň na sobě nemít už novou.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.