Ze včerejší bolesti zbyla kapka, která visí nad propastí. Je v ní zhmotněna celá naše bytost – kým jsme, co jsme zažili, jak nás to formovalo, jak s touto zkušeností nakládáme v běžných situacích, kam směřujeme.
I přesto, že je tato kapka protkaná bolestí, je těžké se jí vzdát. Kým bychom bez ní byli? Toto je zlomové místo každé transformace. Všichni toužíme po štěstí, ale máme pocit, že vzdát se proto vlastního sebeobrazu je příliš vysoká cena.
Devítka Vody přináší podobenství o kapce, která se bála pustit, protože si myslela, že tím o všechno přijde. To všechno si hýčkala, na tom si vybudovala svou identitu. Gravitace je však nemilosrdná a kapka jednou spadne. Než se tak stane, bude pravděpodobně velmi trpět, protože bude okamžik za okamžikem svědkem toho, jak jí její dosavadní existence prokluzuje mezi prsty.
Kdyby kapka důvěřovala, tak to tak nebolí a ona může následovat proces. Mohla by vidět, že jí nikdo nebere její status, ale že jí Existence nabízí něco mnohem mnohem většího – aby se stala součástí oceánu.
A proto povol sevření a propusť všechno, co si bere gravitace a držet to tě vyčerpává – věci, lidi, vlastní přesvědčení, styl života, vzorce chování. Chystá se prostor pro něco většího než jsi ty a ty toho můžeš být součástí, ale už to nebudeš moci držet ve svých rukou.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.