Prší. Včerejší Smutek ukázal naše slabá a bolavá místa, a my je dnes můžeme v míru omýt vlastními slzami a propustit. Všimli jste si, že nejvíce bolí to naše lpění? Že nejčastěji pláčeme nad tím, když je něco jinak než jsme chtěli, skončilo to moc brzy, nebo nás bolí, jak se něco vleče? Ach, ta věčně nespokojená lidská mysl.
Osmička Vody přináší úlevu moudrého. Ten ví, že všechno má svůj čas a že s některými věcmi je potřeba se zkrátka rozloučit, protože jejich čas právě teď nastal. Resuscitace může někdy znova nahodit do života, ale když je moc dlouhá, je nedůstojná.
Nech odejít všechno, co ti prokluzuje mezi prsty. Povol. Násilím to neudržíš. Šetři síly a energii investuj do důvěry, že všechno jde dobře. Loučení je těžké, ale je zdravé. Když vědomě propustíme to, co dotepává, dáváme příležitost a prostor něčemu novému.
To, co nás bude dnes a následující dny opouštět, nás dlouho identifikovalo. To proto to tak bolí. Měli jsme pocit, že to k nám patří a bude to tu s námi navždy. Práce, vztahy, sebeobraz, iluze, dramata, berličky. Ať je to cokoliv, dosloužilo to a my jsme to přerostli. Zapal svíčku, věnuj tichou vzpomínku a propusť to.
Pěkný víkend.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.