Tak jsme si přes týden zase pěkně mákli a teď nezbývá, než počkat, co z toho vykvete. Já vím, já vím, taky už bych chtěla sbírat plody, ale tlak nám větší a sladší jahody nepřinese.
Sedmička Duhy náš učí opravdu mistrovskému umění. Učí nás totiž čekat. Nemyslím takové to čekání, u kterého si nervozitou uhryžeme nehty až u lokte, mám na mysli čekání, které nás baví a těší, které se nám líbí. Takové je totiž čekání bez tlaku a v důvěře.
Všechno má svůj čas a jen neznalost nás nutí mít něco rychleji. Pokud něco vyhlížíte a pořád to tu není, zkoumejte, čím vám to prospívá. Následovat strach, že mi snad něco uteče, že mě někdo podvedl tím, že už to tady mělo být a není, je čiré utrpení.
Ponořte se do důvěry v proces a dělejte svou obvyklou každodenní rutinu, následujte impulsy a soustřeďte se na přítomnost. Co je vaše, to vám nikdo nevezme. Ale může se stát, že když budete hodně spěchat, tak to, po čem tak toužíte, předběhnete a pro tentokrát zase minete. Anebo, když to polapíte, tak to ještě nebude hotové. A kdo by chtěl jít nezralé ovoce nebo nedovařené jídlo?
Pěkný víkend.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.