Tak co? Přišli jste včera na zdroje své vnitřní nespojenosti a nejistoty, které kompenzujete tlakem a úsilím? Dnes s nimi pravděpodobně zůstaneme a budeme je dál zkoumat a ptát se, co je za tím a proč si to snažíme dodat tak komplikovanou cestou přes vnější realitu.
Odkládání je určitá forma sebedestrukce. Pokud prokrastinujete a valíte před sebou důležité úkoly, mne nevyjímaje, je třeba si říci, že na určité úrovni nejste ochotni naslouchat vlastním potřebám. Což pochopitelně není vaše vina, takový prvotní otisk jste obdrželi ze svého okolí. Vaše ranné potřeby buď byly přehlíženy nebo špatně interpretovány nebo zkrátka nebyla kapacita je naplňovat.
Co je ale důležitější než vaše nastavení z dětství, je jak s tím naložíte dnes. Budete dál pasivně opakovat zajeté vzorce a přehlížet se? Anebo si začnete klást otázky: před jakým pocitem vlastně unikám, když odkládám tuto činnost nebo rozhodnutí? Protože tak to ve skutečnosti je, neodkládáme akt samotný, ale emoci, kterou s ní máme spojenou. A naopak: o jaký prožitek se ochuzuji, kdybych touto situací prošel/a zdravě?
Už chápete? Sere pes na to, že nestíháte deadliny, ale především se obíráte o možnost prožít opravdu zdravé pocity sebehodnoty, uspokojení sami se sebou a ze sebe, sebeocenění a hrdosti. Jasně, že některé činnosti a rozhodnutí jsou výzva, a právě proto nabízí tak silnou emocionální výživu, když jimi projdete. Odlož odkládání a začni na sebe být hrdá/ý!
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.