Ójé, mám tu pár restíků, které přepisuji s papírku na papírek. Ale jen o tom naše dnešní karta není. Vlastně je zajímavé prozkoumat, co je za tímto mechanismem.
Zkuste si na chvíli vybavit něco opravdu neoblíbeného, co necháváte na poslední chvíli. Stáhněte pozornost hlouběji do těla, do těla, možná až do pánve. A prozkoumejte, jak se s onou odkládanou činností cítíte. Bingo! Ve skutečnosti totiž neodkládáte onu činnost, ale emoční prožívání, kterou s ní máte spojenou.
Prokrastinace je pouze špička ledovce. Pod ním je samostatný svět emocí, které prostě nechceme cítit, a tak před nimi utíkáme jako malé děti. Chci vás ujistit, že to, co v sobě odkládáte, potlačujete a vytěsňujete, se nikam neztratí. Jasně, můžeme zavřít oči a tvářit se, že to neexistuje. Ale pro začátek přináší úlevu i to, že si to bez souzení přiznáme.
Emoce tečou z jednoho kohoutku. Pokud odkládáme stranou strach ze selhání, stejně tak odkládáme radost, lehkost, vášeň, uvolnění. Však to znáte, řeknete si, že teď na to nemáte a raději si dáte voraz a stejně nerelaxujete, protože někde vzadu vás to hryže.
A ve výsledku to můžeme shrnout do jednoho: kdykoliv odkládáte, je dobré se zastavit a uvědomit si, že ve skutečnosti odkládáte stranou sami sebe. Říkáte celému svému systému dost nevybíravým způsobem, ať mlčí, že o jeho reakce opravdu není zájem. No představte si, že by s vámi takto mluvil váš partner.
Tu hromadu dnes nemusíte upracovat celou. Napřed se zorientujte v pocitech. A pak si dopřejte úlevu tím, že pár věcí konečně odklidíte z cesty.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.