Nojo nojo, zase nám někdo dejchá za krk. Zase nestíháme. Zase jsme pod tlakem. Já na to mám jasný návod. Kdykoliv tohle cítím, je potřeba se zastavit. Dát si pár nádechů, zpřítomnit se. Zorientovat se v čase a prostoru.
Čtyřka Mraků není není primárně jen o dobře známém fenoménu nazvaném prokrastinace, ale zejména o jeho emocionálním zákulisí. Řešit samotnou prokrastinaci je už jen hašení požáru, který jsme sami založili.
Takže o co tedy jde? Zkuste si představit, jak už zase prokrastinujete. Hm. Zkuste pozorností sestoupit hlouběji do těla a prozkoumat, jaký prožitek spojený s úkonem odkládáte. Čeho se vlastně bojíte? Protože to je to, oč tu ve skutečnosti běží: strach ze selhání, zahlcení, pocitu, že vyjde najevo, že nejsem dost dobrý…, dosaďte si sami.
Správná definice odkládání říká, že ve skutečnosti odkládáme stranou ne povinnosti, ale sami sebe. Tlumíme prožitky, odvádíme pozornost. Jenomže tím taky tlumíme i tu radostnou polaritu prožívání: vzrušení z objevování, radost z dobře vykonané práce, hrdost na to, že jsme zvládli výzvu.
Já vím, čelit některým věcem je opravdu náročné. Ale v drtivé většině případů je to tak, že jsme někde v podvědomí splynuli s malým vnitřním dítětem, na které je tento úkol moc. Jeho optikou se jeví jako balvan, se kterým nelze hnout, jako hora, kterou nejde zdolat ani obejít. A přitom je to tak jednoduché! Stačí na chvíli stejně splynout s jinou částí, částí která přesně tento druh výzvy miluje a užívá si ji! Najdi ji! Posaď ji za kormidlo a dovol jí, ať dnes udělá, co je potřeba.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.