Kdo by neznal ono úsloví, že včera bylo pozdě. Tahle zrychlená a zahlcená doba se přes nás valí a my jen zíráme, co všechno jsme minuli a nestihli. Já vím, nemůžeme všechno svádět na rychlou dobu. Protože pokud ano, pak bychom se stali její obětí a nemohli s tím nic dělat. A to je iluze.
Čtyřka mraků přináší ne úplně příjemnou sebereflexi. Je potřeba si nalít čistého vína a rozhlédnout se po svém životě a pracovním stole. Ne, smyslem rozhodně není uvést se do ještě hlubší frustrace z toho, jak neschopní jsme. A nepomůže ani přinucení se všechno dohnat. Chce se po nás, abychom se zastavili a hlouběji prozkoumali svůj osobitý mechanismus odkládání.
Zní to jako paradox, ale odkládání je především o strachu. Kdo by to byl řekl, že? V první řadě totiž odkládáme prožitek emoce, kterou máme spojenou s úkonem, který odkládáme. Odkládáme selhání. Odkládáme konfrontaci. Odkládáme pocity nedostatečnosti a studu. Ale to není všechno. Odkládáme také pocity úlevy a uznání. Odkládáme pocity hluboké výživy spojené s tím, že následujeme výzvu a překročíme svou komfortní zónu.
Vždycky když se potkám s touto kartou, nevidím tu hromadu položek na to do listu a neuklizenou domácnost. Vidím především to, že zase odkládám samu sebe na vedlejší kolej a pomyslně si říkám, Ty si nezasloužíš cítit se dobře. A to fakt nechceš.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.