Včerejšek byl pro mnohé z nás tvrdou lekcí. Ale až se oklepeme, tak pravděpodobně poděkujeme. Mohli jsme nahlédnout na to, co si sami způsobujeme, a to je velmi cenné. Protože s tím můžeme kdykoliv přestat. Pokud budeme chtít.
V tomto duchu se ponese i dnešní den. Už tak moc neryjeme držkou v bahně vlastní sebedestrukce, už lezeme po čtyřech a hledáme pařez, přes který se vyškrábeme na nohy. I tohle je významná změna optiky a rozšíření osobního kontextu.
Nové vidění přináší ochotu změnit postoj, a to doslova! Takže z kolen do stoje a pěkně protáhnout záda. Hluboký nádech a výdech. Ve stoje totiž vidíme více možností než na kolenou. A víte, co? Klidně si stoupněte na židli nebo na lavičku v parku! To budou teprve možnosti.
Pokud bychom totiž trvali na tom, že se prostě z té země nezvedneme, někdo nám tu hlavu už opravdu přišlápne. Ne za trest, ale protože sveřepě ležíme tam, kudy se chodí. Je zkrátka potřeba hnout se z místa a začít hledat nové cesty.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.