Naše mysl je plná strategií, jak se vyhnout tomuhle, jak si zajistit támhleto, co potlačit, co neukázat, za co se schovat. Je to obrovská zkušenostní databanka všechno, co se kdy lidstvu vyplatilo pro přežití.
A já se ptám, co by se asi stalo, kdyby v naší hlavě na chvíli vypnuli proud? Kdyby se tam na chvíli zavládla absolutní tma a s ní ono pověstné nic. Možná si řeknete, jupí, konečně osvícení! Ale dejte si pár vteřin a opravdu si to zkuste představit. Já si tipuju, že jako první se objeví panika.
Panika je základní emocí spojovanou s dnešní kartou Nic. Panika, že takhle strašné to bude už navždy. Panika, že o něco přijdu. Panika, že vyjde najevo, že uvnitř mne opravdu nic není. Panika, že… Tohle ve skutečnosti zažíváme na každodenní bázi. Možná se ohradíte, že vy panikou rozhodně netrpíte. Jen si koušete nehty, trpíte nervozitou, tisíckrát překontrolováváte věci, pořád dokola si se ujišťujete, že máte všechno. Panika má mnoho podob.
Hlavním úkolem tohoto učitele NIC je provést nás těžkými zkouškami, připomenout, že nejhorší je smrt z vyděšení, ukázat že i ta nejhorší situace má svůj zdroj. A jak to zjistíme? Když to budeme trénovat. Kdybychom se na chvíli zastavili a byli ochotni pojmenovat, co se v nás doopravdy děje, pravděpodobně to bude strach z neznáma. Nic nám totiž odebírá všechny obvyklé nástroje a mechanismy, jak predikovat dobrý konec. Nemáme kontrolu nad situacemi, nevíme, jak to dopadne, případně si to spojujeme se zkušeností, že když byly přítomny určité indicie, dopadlo to špatně.
Takže, hlavně žádnou paniku. Je přirozenou kvalitou života, že jde jinudy, než my plánujeme. Ne proto, že by byl tak škodolibý, ale protože my jsme tak mizerní plánovači. Až se zase objeví záchvěv toho, že nemáme nic ve svých rukou a jsme jako třtina ve větru se klátící, dejme si pár nádechů a dovolme si panikou projít, ne v ní zůstávat. Za ní jsou ještě další světy.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.