Jsou dny a situace, kdy propadnout se do temnoty je víc než jednoduché. Ale i když to na první pohled vypadá děsivě, v takových místech na nás čeká sám bůh.
Nic je nositelem těžkých zkoušek. Nejsou ani tak těžké z hlediska fyzického břemene, ale kvůli tomu, jak s danou okolností nebo situací dokáže naložit naše mysl a jak hrůzný scénář nám umí předhodit.
To první, co naše hlava ve chvílích, kdy nic nejde podle plánu, spustí, je panika. A tou největší zkouškou je nenaskočit na ni. Já vím, co se líp řekne, než udělá. Ale v zásadě jsou dva způsoby, jak vnitřní krizí projít (a to platí nejen o kartě Nic), a sice v podobě malého bezmocného dítěte anebo v podobě dospělého.
Tato volba přináší diametrálně rozdílný pohled na krizi, kterou procházíme. Buď jsme touto temnotou vyděšení, protože v ní vidíme onu pověstnou absenci péče, kontaktu, lásky, štěstí, podpory, anebo, s jemným mrazením, v Nic vidíme nekonečno možností a potenciál opravdu všeho.
To, co se opravdu vždy vyplatí, je malinko zpomalit a začít vědoměji dýchat, nejen ve chvílích propadu, ale tak nějak konstantně. Až přijde ona vlna, kdy naše mysl začne bít na poplach, že se blíží ohrožení, můžeme si dopřát luxus pár vteřin, abychom si uvědomili, že možná v nás ve tmě místo bubáka čeká nová životní příležitost.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.