A je za námi další týden. Z mého pohledu byl turbulentní na povrchu, ale pod vodu vlny nedosáhnou. Stále víc platí, odkud sledujeme svět a z jakého místa žijeme svůj život. Pokud zvenčí, smýká to s námi. Pokud zevnitř, houpou nás spodní proudy.
A ve stejném duchu se ponese dnešek a celý víkend. Buď se budeme obhajovat, abychom dokázali své dobré úmysly, anebo v sobě ošetříme to malé provinilé dítě, které kdysi nebylo dost. Buď si svou hodnotu určíme sami, nebo budeme trvat na legitimizaci z vnějšku.
Obvykle hledáme viníky kolem sebe, abychom ze sebe sejmuli stigma provinilosti. Zkrátka někdo řekl, že je něco špatně a teď jde o to, abych to nebyl/a já. Dnešní karta hovoří ale úplně o něčem jiném. Nevinnost není o břemenu provinilosti, kterého se potřebujeme zbavit. Je o uvědomění si rafinovaného vnitřního mechanismu, že když se cítíme souzeni, uvnitř jsme se odsoudili jako první.
Stařec na obrázku není nevinný, protože nikdy nic neprovedl. Má za sebou celý život a rozhodně na pár kuřích ok šlápl. Je nevinný, protože se za to nebičuje. A díky tomu, že se nebičuje, může své chyby napravit, ba co víc, může se z nich hluboce poučit.
Já vím, že je to nepopulární. Ale pokud v životě cítíme permanentní provinilost a pocity odsuzování, je potřeba si sáhnout do vlastních řad. Ne abychom svou provinilost znásobili tím, že si to děláme sami, ale abychom převzali odpovědnost za hlasy, kterým uvnitř nasloucháme. Pravděpodobně jsou velmi staré a budou vám někoho připomínat. Umlčet asi nepůjdou, ale nemusíte jim tolik věřit.
Pěkný víkend.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.