Tak nějak se to poslední dny točí pořád kolem stejného tématu. A tím je převzetí osobní odpovědnosti za to, jakou sílu mají naše přesvědčení a jak moc si umíme ze života udělat peklo. Já vím, někdo, od nás ta přesvědčení kdysi vložil, a to silou kouzla, které se smí použít jednou za sto let, takže je jasné, že odklouzlit ho se někdy jeví jako práce na dalších sto let. Ale stejně. Na úhlu pohledu záleží. Však dnes uvidíte.
Nevinnost neznamená, že jsme nikdy nic neprovedli. Co si budem, každý z nás má na kontě pár záseků, na které není příliš hrdý. Potud ještě dobré. To peklo na zemi nastává ve chvíli, kdy my sami se rozhodneme, že za to musíme být náležitě odsouzeni a potrestáni.
Starý pán na na kartě toho má za sebou už opravdu hodně. Prožil život, mockrát šlápl vedle, udělal spoustu špatných rozhodnutí. Možná by se měl cítit pod psa, protože promarnil různé životní příležitosti. Ale on je v tiché radosti a míru. On totiž ví, že v každý jeden okamžik svého života udělal své maximum. A i to nejhloupější rozhodnutí bylo v danou chvíli důležitým a jediným možným rozhodnutím pro nějakou jeho část.
Za tvé kroky tě může odsoudit klidně celý svět. Ale jedině, když se odsoudíš ty sám, když pro sebe zavřeš srdce, odepřeš si pochopení a místo, abys prozkoumal motivaci svého jednání, tak rozsudek nabývá platnosti.
Toto není obhajoba našich nepovedených a zraňujících činů. Toto je lekce soucitu a odvahy poučit se. Vyhnout se opakování můžeme totiž jen tehdy, když naše srdce zůstane otevřeno. V opačném případě se nepoučíme, ale jen se ze strachu z trestu snažíme nedělat chyby. A co svět světem stojí, strach není dobrá motivace.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.