Na první pohled se zdá, že dnešek a včerejšek jsou dvě naprosto rozdílné energie, tak trochu z extrému do extrému. Ale to je opravdu jen první pohled. Hlubší introspekce nám ukáže, že se bavíme pořád o tom stejném.
Včera jsme díky Každodennosti měli možnost zacílit na prožitek přítomnosti, dnes hlouběji prozkoumáme, jak to vypadá, když dáme přednost opačné polaritě – nepřítomnosti, ergo strachu a odpojení. Nechci vás lekat, chci vám jen ukázat, že jak blizoučko a na dosah ruky je emocionální ráj a/nebo peklo.
Páže Mraků je chodícím strachem. Vyrůstal v prostředí, kde se na city moc nehrálo, spíše než autenticita se oceňoval výkon a jazykem lásky byla nelítostná kritika. To si jeden rychle rozmyslí, zda bude citlivým terčem, anebo co nejdříve dospěje v kvalitního soupeře. Páže si vyvinulo fantastickou mysl. Není odrazem jeho potenciálu, ale míry ohrožení. Je nedostižný v argumentaci a hádat se s ním nemá smysl, vždycky vyhraje. Protože musí.
Jenže. Jenže nic necítí. Veškerý život se odehrává pouze v hlavě. A hlava má omezenou kapacitu, je sice nesmírně kreativní, ale vychází stále z toho stejného – ze strachu. Vymyslí tisíc strategií, katastrofických scénářů, ale nevymyslí nic, co by v pážeti vyvolalo uvolnění, radost a pocit bezpečí.
A jak to souvisí s dnešním dnem? No hádejte. Takhle my to ve skutečnosti žijem – hlava jede na plno a do prožitku radosti daleko. Takže dnes budeme dýchat a zpomalíme. Víc stejně naše hlava neunese, jakákoliv další instrukce bude krmivem pro další její kontrolu. Nádech a výdech. Protáhni si ramena a záda. Uvědom si zadek, na kterém sedíš. Promasíruj si stehna. Zatlač chodidla do podlahy. A tak pořád dokola celý den. Soustřeď se na prožitek těla.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.