Jako znovuzrození povstaneme z včerejšího vodnářského úplňku. Úplně můžete cítit, jak to ve vás při tom protahování lupe a praští. A pak už jen směle do díla a rovnýma nohama do života!
Mistr tu už opravdu dlouho nebyl. Shlíží na nás ze své velikosti, přimhuřuje oči a říká si, dáš to, nedáš to? Připravil ses dobře na tuhle zkoušku? Dostatečně dopředu jsem říkal, jakou látku si zopakovat. Někde ve skrytu nám ale fandí a drží pěsti. On jediný totiž vidí náš opravdový potenciál a na rozdíl od nás nemá jediný důvod o něm pochybovat.
Mistr, to je taková malá maturita. Výzvy, které nás čekají, se v tuhle chvíli jeví jako naprosto klíčové. A proto taky vyvolávají odpovídající míru obav. S odstupem času a ze samé úlevy, že jsme tím prošli, se téměř vždy začneme chvástat, že to tak strašné nebylo. Do další výzvy. Do dalšího kontaktu s vlastní kapacitou, hranicemi, odhodláním, houževnatostí. Na samém konci je už pak málo co, co nás může překvapit.
Mistry se stáváme ve chvíli, kdy nám přestává záležet na tom, zda jimi jsme. Nechceme být nejlepšími, protože z toho jsou benefity, ale protože jednoduše máme kapacitu a příležitosti žít svůj život naplno. Konec konců je jen náš. Ve výsledku nás v něm stejně nikdo nemůže předběhnout nebo žít lépe než my sami.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.