Včera tu bylo téma bezpodmínečné lásky a dnes je tu pro srovnání ta podmínečná. Je velmi užitečné se v tom zorientovat, protože ve skutečnosti můžeme změnit pouze to, o čem víme a za co vezmeme odpovědnost.
Milenci jsou nositeli velké transformace, která má ovšem svůj jasný vývoj a pravidla. Aby k ní mohlo dojít, aby se naše srdce mohlo obrodit a mohla z něj vytrysknout posvátná láska, musíme si napřed projít malým peklem. Ne, nikdo nás neopustí, jen si potřebujeme uvědomit, kam až jsme ochotni zajít, aby se nám dostalo potvrzení, že jsme milovaní a milovatelní.
Zní to jako paradox, ale klíčovým slovem Milenců je závislost. Myslíme si, že milujeme, ale ve skutečnosti potřebujeme. Láska nevlastní a nepřipoutává. Ale Milenci ano. Nemohou bez sebe být, protože ani jeden z nich nemá svůj samostatný nezávislý zdroj lásky pro sebe. Jsou do sebe zaklesnuti a čerpají jeden z druhého. A protože veškerá jejich pozornost směřuje k tomu druhému, jejich vlastní nitro jednoho dne vyschne.
Pojďme se dnes porozhlédnout po svých životech a zkoumejme, jakou dynamiku pěstujeme ve svých vztazích. Milujeme nebo potřebujeme? A co když to, co si myslíme, že potřebujeme, přestane proudit? Prodáme se víc a škemráme, anebo spíš přitlačíme a začneme vydírat, trucovat?
Za každou takovouto reakcí je ve skutečnosti škemrající, vztekající se a trucovité dítě, které už nevědělo, jak si říci o pozornost, která mu tehdy právem náležela. Nikdo v okolí není odpovědný za naše zraněné vnitřní části a není povinen nám je uzdravovat. Začni se o ně starat ty sám a ze vztahu, kde se dvě malé děti přetahují o jedno srdce se stane vztah dvou dospělých, které po srdci toho druhého už nebaží, protože mají své vlastní a funkční.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.