Mám pocit, že poslední dobou je to hodně na střídačku. Jeden den máme možnost zažít svou svobodnou a uvolněnou verzi, abychom hned následující den nemilosrdně uviděli svá vlastní omezení, kterými si tím bráníme.
Včera jsme měli Blázna, který v důvěře a se zvědavostí kráčí světem, abychom si dnes připomněli své vlastní přízemní Lpění na minulosti, křivdách a omezeních.
Pětka Vody jasně říká, že dokud je naše vnitřní krajina zaskládaná starými příběhy, toužením a soužením jako skládka, nic svěžího se v ní neobjeví. Pokud chcete strávit život přehrabováním se v tom, co vám kdo kdy udělal a nikdy se za to neomluvil, je to v pořádku, ale pak je trochu nesmysl stěžovat si na to, že váš život postrádá svěží vítr, nová přátelství, nové příležitosti.
Na Ohnivém koni se cestuje nalehko. Kufry plné nezbytností ve stylu „tohle se možná bude hodit“ někde cestou zaručeně poztrácíte. Minulost svazuje a lpět na ní ze strachu, že se znova zopakuje, znamená stoprocentně si ji přivolávat.
Opustit a odpustit neznamená propustit viníka a být vystaven výsměchu. Odpustit je ten nejvyšší akt sebelásky. Neděláte to pro ty, co vám ublížili, děláte to pro sebe, to vás to žere, ne je. Pokud chcete tyhle myši ve spíži, cajk. Ale já navrhuji udělat si ve spíži radikální pořádek a vyházet všechno s prošlým datem trvanlivosti.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.