A naše krasojízda pokračuje. Kdo se včera poddal své Královně Mraků, ten dnes bude pravděpodobně sklízet ovoce v podobě ukřivděné sebelítosti, typu: já to přece ale udělal správně.. Tak určitě, ale správně pro koho?
Čtyřka Duhy je jednou z těch karet, které prostě ve výkladu potkat nechcete. Pocity ukřivděnosti, vzdor, oběť. Nevadí, že se to jednou za čas objeví, vadí, jak s tím zacházíme. A hlavně, že této zraněné dětské optice bezmezně uvěříme. Místo abychom se s určitým odstupem porozhlédli po své vnitřní krajině a ošetřili to bezmocné mládě, které nemá ani kapacitu, ani možnosti, aby se samo sebe zastalo, posadíme ho do čela peletonu.
Moje zkušenost s Lakomcem je, že se v systému aktivuje a pohybuje nesmírně rychle. Ještě pořád si myslíme, že trůníme ve svém středu, odkud majestátně kralujeme své realitě a přitom už vyčítavě ukazujeme prstem a smečem posíláme svou bolest na opačnou stranu hřiště.
Nejde o to Lakomce v sobě vytěsnit a popřít. Jde o to, připustit, že pokud v sobě máme část, která má neustále tendenci ukřivděně trucovat, pak je v nás extrémně zraněné, ba co víc, nehojené, místo. Zaslechnout Lakomcův vyčítavý a ukřivděný hlas znamená jediné, ať jde o jakékoliv téma, byl to zásah na komoru. Není čas nabíjet, mířit a palbu opětovat. Jediné, co je potřeba, je postarat se o vlastní zranění. Které mimochodem druhá strana nezpůsobila, jen na něj poukázala.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.