Máme tu revizní den. Máme se rádi, když všechno klape? Chodí znamení, synchronicity, pozitivní zpětná vazba? Máme se ale taky rádi, když se cítíme zaseklí, zrazení a opuštění? Pojďme to dnes zkoumat.
Čtyřka Duhy přináší komplikace. Je symbolem hluboké osobní křivdy, která nám zavřela srdce a nedovolí ho otevřít ani pro sebe. A přesně tohle je paradox Lakomce – zlobí se na druhé, ale ve výsledku trestá sebe tím, že si odepře laskavost a pochopení.
Lakomcovo oblíbené „všechny vás potrestám tím, že vám neukážu, jak se cítím“ totiž primárně znamená, že se od emocí musí v první řadě odpojit on sám. Nafoukne se jako žába a uzavře se do svého světa, kde sjíždí pořád dokola svou oblíbenou lajnu všech křivd, které ho kdy potkaly.
Kde jsou v takovou chvíli naše zdroje bezpečí, sebelásky a sebehodnoty? Kam se poděla všechna síla stát rovně a mít pevné hranice. A propos, hranice. To, že je máme zdravé neznamená, že už nám nikdy nikdo nešlápne na kuří oko, ale že jsme natolik duchem přítomni, že si toxicitu nepustíme do svého systému, kde k životu probudí čekající sebelítost.
Život přináší ledacos. A opravdu ne všechno opravdu stojí za to znova generovat staré vyčpělé drama, které se rozleze po celé naší vnitřní krajině a na půl dne nám zase otráví srdce.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.