Jestliže jsme včera měli možnost potkat s naším vnitřním nesmiřitelným hlasem, dnes se objeví příležitost nahlédnout na tu část naší duše, která je tímto hlasem šikanována. Nemyslete si, když jsme k sobě nelaskaví a bez pochopení, vždy to něco v nás odnese.
Čtyřka Duhy reprezentuje našeho vnitřního lítostivého uplakánka. Bylo mu škaredě ukřivděno a ten, kdo to způsobil, se tváří jako že nic. Ba co víc, snaží se uplakánkovi vnutit, že to bylo pro jeho dobro a že je vlastně za toto dobře míněné ponížení nevděčný.
Každý z nás tu část má, tu uloženou životní křivdu, že někdo dovolil, abychom jako malí zažili bolest, kterou jsme si nezasloužili. To ale neznamená, že tu křivdu musíme žít i v dospělosti. Energie Lakomce nám připomíná, kde jsme se zasekli v roli trucovitého dítěte. Což o to, dětský vzdor je jen forma komunikace, my ale jako dospělí už dávno máme k dispozici podstatně sofistikovanější nástroje k vyjádření svých hranic, potřeb či emocí.
Lakomec se zařekl, že už NIKDY druhým neukáže, jak se cítí, protože věří, že toho zneužijí. Jako strategie dobrý, ale také to znamená, že se uvrhnul do samoty. Ano, může se tvářit, že mu vyhovuje, že si nikoho nepustí k tělu, ale čas od času, když je zalezlý ve svém úkrytu a ujištěný, že všech 78 petlic je zamčených, začne jeho smyčka sebelítosti znovu. A tentokrát je o tom, jak jsou všichni zlí, protože nikdo nemá odvahu jeho zabezpečovací systémy překonat a vysvobodit ho. Z toho, kam se sám ze strachu uvrhnul, obviňuje druhé.
Bohu díky to má řešení. Je to ovšem řešení pro dospělé. Je totiž potřeba ze svého úkrytu vylézt. Nikdo tam za vámi nepůjde, ale někteří stále trpělivě čekají venku. Máte strach, že budete zase zraněni? Ale samozřejmě, že budete! Ale nebude to vina těch venku. To, co bolí je váš neléčený starý příběh. A dokud bude bolet, znamená že se o něj máte starat.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.