Vypadá to, jako bychom už navždycky měli vystačit jen s dvěma kartami – včerejší Myslí a dnešní Každodenností. Střídají se jako by nám sama Existence chtěla do hlavy vtlouci základní rozdíl mezi strachem a spokojeností.
Co pračlověk pobral nějakou sebereflexi, mohl si všímat, jak jej tyto dvě prazákladní vlny emocí ovlivňují. A držet si odstup od strachu, stejně jako do hysterického záchvatu štěstí, je umění, které diametrálně určuje, co kolem sebe vidíme a jak se vůči tomu následně vymezujeme a rozhodujeme.
A tak to zase dnes pojďme trénovat. Pro začátek si pojďme všímat, jak ovlivnitelní a manipulovatelní svým strachem jsme. Kdykoliv se příběh neodehrává podle našich představ, kdykoliv nedostaneme to, na co si myslíme, že máme právo, propadneme se do frustrace, že buď my nejsme dost nebo nás okolí a Existence náležitě neoceňuje.
A přitom věci, události a okolnosti tam venku se jen dějí. Kdo určuje, zda to, co se právě v našem životě odehrává, je dobré nebo špatné? A za jak dlouho se to pozná? A proto zpátky do přítomnosti. V ní je totiž ve skutečnosti absolutní minimum ohrožení, za to je v ní o hodně více neutrálu a příležitosti pro ocenění.
V každém dni je něco, co nám zvedne náladu a za co je upřímně poděkovat. A proto se radujte a děkujte. Pak nebudete mít čas recyklovat strachy z minulosti a živit obavy o budoucnost.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.