Každodennost zní trochu jako nuda. Každý den to stejné. Ale ve skutečnosti je to každý den trochu a od každého trochu. A to už zní podstatně jinak že?
Jako vždy totiž záleží na úhlu pohledu. Buď se můžeme umořit nudou z toho, že je to pořád stejné, anebo se můžeme vyživit uvědoměním, že každý den něco dostáváme. Stínovým významem Osmičky Duhy je totiž stereotyp – dělání věcí bez ducha. Ano, v takovou chvíli se všechno jeví šedivé a prázdné, bez šťávy a radosti. Ale to není problém oněch činností, je to problém naší osobní nepřítomnosti.
A přitom stačí tak málo. Stačí se v danou chvíli soustředit na tu jednu věc či činnost. Je v ní tolik výživy, tolik aha momentů, které přehlížíme, protože stále hledáme něco lepšího tam venku, u sousedů, v budoucnosti.
Neříkám, že se máme spokojit s málem. Říkám, že až plně oceníme dary naší současnosti, až se naučíme přirozeně v našem srdci generovat pokoru a vděčnost, tento pocit se rozšíří do každodenna, které přinese novou výživu a dary.
Ať už tě dnes čeká cokoliv, přijmi, že v danou chvíli je to pro tebe to nejlepší, co tě mohlo potkat. Nediskutuj, neremcej, nevzdoruj. A večer si na chvíli sedni a zavnímej se. A napiš mi, zda pocítíš rozdíl.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.