Izolace mne malinko lízla už včera, ale mám pocit, že až dnes se jí mohu pořádně podívat na zoubek. S novým dnem je tu nezbytná dávka odstupu, která umožní, že zaostříme na to, co nás uvádí do stavu odpojení.
Trojka Mraků je velkou připomínkou staré bolesti. A protože v sobě máme pro stavy nouze zabudovaného autopilota, při zmínce o staré bolesti se vždycky aktivuje. Chvilku ještě běžíme na setrvačník a pak si ti všímavější uvědomí, že je něco špatně. Odpojení od bolesti se povedlo – ustoupila do pozadí, ale zároveň se někam ztratila přirozená radost, vitalita, příjemná důvěra v život, přítomnost ducha a pozornosti.
Velká iluze naší mysli říká, že když znova svou starou bolest probudíme k životu, pravděpodobně to nepřežijeme. Vzbudí to v nás takový pocit ohrožení, že se bez okolků vzdáme své radosti a síly. Tenkrát, když tento mechanismus vzniknul, to opravdu bylo na hraně. Jenže tenkrát měl náš nervový systém kapacitu malého dítěte.
Zažili jste někdy ten pocit, že si z dětství pamatujete nějaké velkolepé místo, a když ho navštívíte jako dospělí, tak jste zklamaní jeho všedností i velikostí? Tak s bolestí je to stejné. A proto, až se dnes objeví nějaká příležitost znova nahlédnout a prožít nějaký starý příběh, pamatujte, že se s ním potká váš vnitřní dospělý. Ten, který už prožil ledacos, ledacos umí a v každodenním životě se osvědčil – vy, ve své aktuální energetické a emocionální velikosti.
Ať se uděje cokoliv, nedovolte si ze strachu se izolovat od svého srdce plného soucitu a laskavosti a od své pánve plné odvahy, odhodlání a síly.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.