Nedovol svému strachu, aby tě přesvědčil, že k něčemu nemáš přístup. Tahle iluze zpřetrhá všechny vazby s důvěrou, vnitřní houževnatostí a odvahou udělat pro sebe to nejlepší. Je tu další lekce o hojnosti a s ní další příležitosti, jak nahlédnout do vlastního nitra.
O víkendu jsem propadla hluboké skepsi. S blízkými osobami jsme sdílely, že se vlastně vůbec nemáme dobře a že řada osobních výzev a konfrontací s vlastní bolestí se zdá nekonečná. Každý z nás sdílel své sny a nakonec jsme upadli do zmaru, že je naprosto neřešitelné sehnat na to peníze. Jako uf. Takovou deku už jsem neměla několik let. No zkrátka téma hojnosti jak prase. Naštěstí jsem schopna zreflektovat, co se děje a i když mi z toho v danou chvíli nejde úplně vystoupit, mám nadhled do takové míry, abych viděla a zvědomila si vnitřní procesy, strachy s tím spojené a především variantu paralelní reality, kterou v takovém rozpoložení zhmotňuji.
S dnešním ránem je to zase pochopitelně jiné. Vidím možnosti a cítím naději. Nejde totiž o to vědět, jak konkrétně něco v životě zařídit, ale o to neztratit ten pocit, že je to možné. Ten totiž vytváří půdu pro příležitosti. Propady a pocity zmaru tu čas od času budou. I v tom je pověstná Hojnost, dostává se nám hojnost příležitostí prožívat naprosto všechno. Až se zase objeví, dejte průchod bolesti, ale nedovolte vaší mysli, aby na základě aktuálního prožitku začala vytvářet představy budoucnosti.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.