V hlubinách je klid, velké vlny jsou pouze na povrchu. A my se můžeme svobodně rozhodnout, zda se naše bárka mysli bude potácet na rozbouřeném moři, anebo zda klesneme do klidných hlubin míru a klidu.
Desítka Vody vypráví příběh o tom, jakými emocionálními bouřemi, odmítáním i zahlcením jsme během cesty malými vodními arkánami prošli, až jsme dosáhli hlubokého pochopení, že emoce jsou naším primárním nositelem pravdy. A tak bychom k nim měli přistupovat, ne jako k něčemu, co kazí naši image vymeditované bytosti, která si osvícení maže každé ráno na chleba, ale jako k jasnému signálu, že se v našem systému něco děje a my to skrze aktuální emoci můžeme bezpečně rozklíčovat.
A protože naše emoce jsou naším kompasem, vždy by měly být přijímané a uznané. Harmonie je totiž primárně o našem přirozeném souladu s tím, co momentálně prožíváme. Nesnažíme se své emoce upravit, abychom byli nějací, učíme se je respektovat, protože v našem systému mají své místo a svou funkci.
Pokud chcete klid a mír, přestaňte se vzpouzet svým vlastním prožitkům. Větší klid vám přinese akceptovat svou aktuální frustraci a hněv, než se je snažit vytěsnit anebo přebarvit na růžovo. Jestliže chcete vnímat svou sebehodnotu, přestaňte si podrážet nohy tím, že se kritizujete za to, co momentálně prožíváte. Vnitřní harmonii nelze dosáhnout tím, že budete lepší, ale tím, že konečně začnete být sami sebou.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.