Pojďme se malounko vynořit a zhluboka se zase nadechnout, uvědomit si obrovský prostor kolem sebe a nekonečnou podporu. Ano, možná to zní až moc poeticky, ale co když je to ta jediná pravda a my ji neustále popíráme, zaslepení vlastní malostí, nesebehodnotou a bolestí ze selhání?
Jsou chvíle, kdy je nesmírně těžké uvěřit, že si zasloužíme to nejlepší. Je tolik představ, do kterých nezapadáme, tolik podmínek, které nemáme šanci splnit, tolik přešlapů, které nám připadají absolutně nepřijatelné. A přece, přece je tu něco, pro co je tohle všechno souhrn bezvýznamných prkotin. To něco je náš život.
A už jen tím, že nám byl dán, anebo chcete-li, že si nás přál přesně takové, jací jsme, máme právo na štěstí, hojnost a lásku. Ne snad, že by nám to dnes spadlo do klína. Napřed se budeme muset malinko, a o to víc upřímně, popasovat s vlastními předsudky, co je a co není možné v našem životě.
Největším zabijákem budoucnosti jsou totiž pochybnosti. Je tohle možné? Je tohle reálné? Je tohle opravdu pro mne? Ta všudypřítomná hluboká nedůvěra, že toho nikdy nedocílíme. Noa? Ale proč to teda ani nezkusit?
Existence přináší opravdu překrásné poselství o tom, že ke strádání není důvod. Naše schopnost manifestovat je opravdu neuvěřitelná. A my stále a stále manifestujeme nedostatek, bídu a zmar. Jsme v tom opravdoví mistři. Je to tak bezpečnější. Je to známé. Líp se to sdílí s ostatními.
A proto vás zvu, rozhodněte se. Opravdu je toto ta vysněná podoba vašeho života? Protože pokud ne, začněte minimálně tím, že si definujete, jak vypadá ta lepší verze. A jaký je ten první krok, který můžete udělat? Přestat pochybovat, zda jste toho vůbec hodni.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.