Důvěra je klíčovou lidskou potřebou. Přináší hluboký pocit bezpečí, intenzivního pocitu, že jsme v pořádku a milovaní a pochopitelně také esenciální radost a lehkost. Je to, jako by nám Bůh kryl záda a my mohli být naprosto svobodní a zvědaví.
A pak je tu realita všedního dne. A strach. Strach, co když to špatně dopadne? Co když mne zase zklame? Co když to bude bolet? Lidé si často pletou jednu věc. Zaměňují důvěru a očekávání. Protože opravdovou důvěru nelze zklamat. Spíše než vztahová věc je to životní princip, podle kterého jednáme, volíme, rozhodujeme se. Říkají: zklamal/a mne, už mu/jí nemohu důvěřovat. Ve skutečnosti, ale nebylo naplněno očekávání a z toho bylo vyhodnoceno, že si někdo/něco nezaslouží, abychom pro něj/to otevřeli své srdce.
Co to tedy ta pravá důvěra je? Je to hluboká víra, že se můžeme opřít o svůj život. Že cokoliv se stane, má ono moudré a bezpečné pozadí a že život/Bůh ví, proč se to událo a jakou to má roli v našem životě. Důvěra je s pokorou kráčet životem a pořád nehodnotit, protože apriori víme, že tak jak to je, je to dobré. Možná máte výhrady a myslíte si, že jsem optimistický blázen, ale kdo my jsme, abychom hodnotili? Jak velkého nadhledu jsme schopni, abychom opravdu z neutrálu zahlédli všechno a tím dostali kompletní obraz celku a odpovědi, proč se toto či tamto stalo a na co to navazuje.
A věřte mi, jsou dny, kdy je sakra těžké důvěřovat. Kdy bolest převáží všechno a my si připadáme absolutně opuštění, zrazení, nevidění. Mít v takovou chvíli zásobu „iracionální“ důvěry, že to jde dobře, je pro mne často jediná možnost, jak takovou situací projít. Jak by vypadal váš den, kdybyste nepochybovali o tom, že jste milovaní? Jak byste nahlíželi na situace, které obvykle považujete za podpásovky od života a osobní útoky? Co když apriori všechno vede k vašemu růstu a vyléčení?
Pěkný den v důvěře.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.