Narušená důvěra je jedním z nejčastějších témat, se kterým se ve své praxi setkávám. Může mít různé podoby, nedůvěra ve vztazích nebo v kontaktu, nedůvěra v hojnost, dobro, ve vlastní schopnosti a práva. Všechny tyto podoby mají společného jmenovatele, a sice velmi rannou zkušenost, která nás utvrdila v tom, že otevřít se, vyjádřit své potřeby a někomu či něčemu se odevzdat je nesmírně zraňující a bolestivé.
A tak to dnes a následující dny budeme mít zase možnost zkoumat a případně zase o kousek zdravěji přerámovat. V prvé řadě, důvěra není naivita. Důvěra předpokládá pevné základy vlastní hodnoty a vlastních hranic. Neznamená, že se vrhneme do náruče prvnímu podvodníkovi, který brnkne na naši dětskou nenaplněnou potřebu.
Důvěra je velká práce na vlastním mindsetu. Jejím základním předpokladem totiž je, že sami sebe vnímáme jako někoho, kdo je tu vítaný a podporovaný. To je totiž ta pravá důvěra. Věříme, že z principu se všechno děje v náš prospěch, růst a vývoj. A pak je jedno, jakou to má konkrétní podobu. My však, místo abychom kultivovali tyto základy, považujeme za důvěru chvíle, kdy jsou naplněna naše očekávání, a tak jen generujeme další lpění na vlastních mylných představách.
A tady je prubířský kámen dneška a následujících dní. Jak jste na tom s důvěrou, když se život a konkrétní situace nevyvíjí podle vašich představ? Jste schopni se přenést nad svou vlastní umanutost a vidět vše z většího odstupu a se zvědavostí, co je v tom pro vás dobrého, nebo zase spadnete do malého dítěte, které pod stromečkem nenašlo to, co si přálo?
Pěkný víkend.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.