Nikdy mne nepřestane fascinovat, jak rozdílné perspektivy nabízí naše vědomí a vnímání. Když se nevědomky identifikujeme s rolí malého bezmocného dítěte (a děláme to téměř pořád), před očima se nám začne odehrávat velmi autentický příběh o křivdách, nespravedlnostech, přehlížení, ponižování a osamělosti. Kam se hrabou 3D kina! Tahle vnitřní podívaná je tak reálná, že nás ani nenapadne, že jsme si „pouze“ vybrali nevhodný film.
A pak je tu možnost dívat se na svět kolem sebe a svůj život z perspektivy dospělé bytosti. Příběh, který si v takovou chvíli vybíráme nabízí rovnocenné příležitosti, podporu, schopnost dospěle se rozhodovat a především nést odpovědnost za to, co se nám děje a kam směřujeme.
Eso Duhy nám přináší velkou změnu. Ne snad, že by se ode dneška změnily kulisy ve vašem životě, ale objeví se příležitost uvědomit si, z jaké perspektivy své životní okolnosti hodnotíte. Je to pozice malého závislého dítěte, které spoustu věcí nemůže a jen odkázáno na to, co mu svět nabídne? Nebo je to role dospělého, který racionálně umí vyhodnotit, do čeho investovat svou energii a má odvahu podobu svého života/vztahu/práce proměňovat?
Dospělost to není občanka a řidičák. Opravdová emocionální dospělost začíná ve chvíli, kdy přestaneme obviňovat druhé z toho, co se nám v životě děje a přestaneme po nich chtít, aby nás zachránili. Přestáváme se stávat závislými, ale máme odvahu být odpovědnými. A pokud si myslíte, že odpovědnost je břímě, ráda vás vyvedu z omylu. To slovo pramení ze slovního základu odpovídat, to jest být aktivním přispěvovatelem v dialogu s vlastním životem.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.