Přátelé, pamatujete si na páteční kartu Hravost, která definovala celý víkend? Tak si představte, že to pokračuje! Akorát to nenazveme hravost, ale dospělost. Cože, že si dospělost představujete jinak? Chápu, tak si to pojďme ujasnit.
Pamatujete si, když jste byli malí, ale už jste pobrali trochu rozumu? Ruku nahoru, kdo z vás si alespoň jednou nepřál, aby už byl KONEČNĚ dospělý a mohl si dělat, co chce. Ehm, tak a je to tady! Už můžete! To je super, že? A děláte to? Ne. To je bizár, že?
Eso Duhy nám připomíná, že dospělost není ona prozápadní serioznost a vážnost. Lidé si ji často pletou se zodpovědností, s tím obrovským břemenem, že nesmí šlápnout vedle. V něčem to sedí, jen jsme to trochu popletli. Pochopitelně máme odpovědnost, ale ke svým snům, záměrům, potenciálu a hlubokému uspokojení.
A ruku na srdce, tady jsme tak trochu selhali. Nejčastěji plníme sny našich rodičů a naše odhodlání mít dobrý život tak, jak dává smysl nám, se rozpustil v předsudcích, jak by to mělo celospolečensky vypadat správně a co je ještě přijatelné, abychom byli přijímaní.
O víkendu jsem byla na ezoterickém festivalu. Upřímně, byla tam spousta divných lidí, ale boží na tom bylo, že se fakt nebáli být divní. V tu chvíli byli dospělejší než většina tam venku, která má strach, že ji někdo odsoudí, a tak drží basu s většinou.
Dospělost je totiž odvaha být sám za sebe, přestat splývat s tím malým vyděšeným a opuštěným dítětem v nás, ale zodpovědně se o něj postarat. Dospělost je o tom, že konečně přestaneme hledat viníky za to, co žijeme a přestaneme hledat zachránce, kteří nám zajistí blaho.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.