Pojďme si tento týden malinko uzavřít. Už tak mám pocit, že toho bylo tolik, že tento pracovní týden trval ne pět dní, ale minimálně osm.
Hodně se teď píše o devítkovém měsíci v rámci devítkového roku. Uzavírání, dokončování, propouštění všude, kam se podíváš. Ale já mám tak nějak pocit, že se vyplatí ovládat propouštění tak nějak konstantně. Protože každý okamžik něco končí.
Dokončování je opravdu mocná a rituální karta. Lidé mají tendenci konce tak trochu přeskakovat a už už se těšit na nové začátky. To ale způsobuje to, že se nic neukončí, ale pokračuje se dál, jen v jiném kabátku.
Dokončování totiž mluví o jednom speciálním okamžiku, který je příliš často míjen. Je to ono velké nic, které nastane, když skončí nějaká situace, jev, etapa. A tento moment je brána do absolutní transformace. To, co tu bylo tu již není, ale to nové ještě nezačalo. Prázdné ruce, prázdná mysl. Je to přesně ta chvíle, když skončí koncert vážné hudby a nastane ticho. Do okamžiku než to někdo nevydrží a tuto posvátnou prázdnotu naruší potleskem.
A proto, jestli teď ve vašem životě něco končí, a ono pořád něco končí, zkuste se zaměřit ne honem na to nové, ale na ten okamžik prázdnoty. Nejde o to propadnout se do smutku a dramatu. Jde o to naučit se necítit z prázdnoty takové ohrožení. Je to jedinečná chvíle, jak ocenit všechno, co právě odešlo, poděkovat tomu, uvolnit ruce i celý systém a na chvíli svou mysl rozpustit v prázdnotě.
Pěkný víkend.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.