A jajaj. Vypadá to, že se nám ten včerejší Průlom malinko zvrtnul. Místo otevření se vlastní síle se spíše přetahujeme o pozice. Rytíř Mraků je chodící doutnající agrese. A to je právě rozdíl mezi ním a včerejší energií. Místo, abychom se do své síly opravdu postavili a uznali ji, tak si akorát na někom slabším chladíme žáhu.
Já Rytíře chápu. Jako malý dostal takovou čočku, že ukázat svou autenticitu a zranitelnost je pro něj totální sebevražda. A tak radši dělá ramena, aby si na něj nikdo netroufnul. Jeho základními životními postoji jsou: co tě nezabije, to tě posílí, život je boj, kolik si toho ještě necháme líbit? Cítíte tu bojovnost, resp. tu nejistotu za ní?
Na první pohled vypadá jako děsný tvrďák, ale co by se stalo, kdyby sundal to brnění, ve kterém i spí? Já pochopitelně neříkám, abyste se uprostřed bojiště vysvlékli donaha a obnažili na dřeň. Spíše zkuste prozkoumat a upřímně si odpovědět, jestli vás vaše nekompromisní „ramenatost“ nabíjí a povznáší a/nebo spíš vyčerpává a unavuje.
Důvody a vnitřní motivace Bojovníka jsou jasné. Necítí se ve svém životě v bezpečí. Jeho důvěra v dobro, výživu, podporu a ocenění je silně pocuchaná. Příliš mnohokrát zažil, že co si neurve, to nemá, že když nevyhraje na plné čáře, tak je ponížen prohrou. Je to opravdu náročný a vysilující život.
Co kdybychom dnes našemu vnitřnímu Bojovníkovi dali ten největší metál před nastoupenou jednotkou, uznali celoživotní zásluhy a poslali do na vejminek do Karibiku?
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.