Nenene, hlavně žádnou paniku. Ano, na první pohled to vypadá děsivě, ale vy už jste přece staří harcovníci a tvůrci svého života a víte, že nejhorší smrt je z vyděšení. A co nám hlava na první dobrou předhodí jako katastrofu, je často ve výsledku unikátní příležitost pro vytouženou změnu.
A protože tu máme Rytíře Mraků, o hlavě to dnes bude především. Já vím, nebojovat je někdy těžké. Něco v nás se permanentně cítí ohroženo a představa, že se neochráníme, je doslova k nežití. Ale možná se vyplatí na chvilenku se zastavit a zeptat se, co mne tady a teď kolem mne ohrožuje? Často totiž zjistíme, že zdroj našeho ohrožení sedí v naší hlavě a ne naproti nám.
Chudák Rytíř Mraků, tak dlouho mu tloukli do hlavy, že nikomu se nedá věřit, že život je boj a že co ho nezabije, to ho posílí, až něho udělali univerzálního vojáka bez vlastní reflexe a hlavně, bez schopnosti cokoliv cítit. Protože cítit znamená přiznat zranitelnost. A zranitelnosti si Bojovník překládá jako slabost, které dříve nebo později někdo využije.
Má to těžké, ten náš Bojovník. V brnění i spí, aby mohl být pořád ve střehu. Ale ve skutečnosti je pořád akorát ve stresu. Jeho nervový systém neustále vyhledává potvrzení nebezpečí. A co myslíte? No jasně, kdo hledá, ten vždycky najde potvrzení své pravdy. Protože ve skutečnosti nic jiného nehledáme.
Takhle z nuly na sto ze sebe strhnout naše brnění není příjemné. Ba co víc, na mnoha místech jsme s našimi (tedy pardon, se získanými) vzorci přesvědčení doslova srostlí. Ale dobrý začátek je začít si uvědomovat, jak moc často jsme stažení, v opozici, v očekávání útoku, jak málo důvěřujeme životu i svému srdci. Tento postoj vás před bolestí a křivdou neochrání. Tento postoj ji generuje.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.